Írán

Iran se nam predstavil nadhernym mistem Masuleh. Dali jsme dvoudenni vylet k jeskyni Gore Jachi (nevim jak se to pise).

V Teheranu jsme byli 5 dni a cekali na vizum do Pakistanu. Vyrizeni viza do Pakistanu:

1.den - jdeme pro informace, pripadne vyplnit a podat zadost. Odpoved: "pridte zitra"

2.den - "napiste a dolozte proc zadate o vizum v Teheranu namisto ve vasi zemi", napsali jsme, ale nebylo to dolozitelne, "doneste doporuceni z vasi ambasady". nase ceska ambasada v nedeli nedela.

3.den - dostavame papir z nasi ambasady, ktera je na jine adrese nez v pruvodci. papir neseme na pakistanskou ambasadu. "zitra si zavolejte v 9:30"

4.den - jdu volat od 9:30 do 11:55 celkem 6x, pricemz jedno volani je 2-6 vytoceni cisla a komunikace s nekym farsi (iransky) nebo anglicky nebo obsazeno. v 11:55 ziskavam sdeleni "vizum doporucuji, prijdte zitra v 9:00"

5.den - v 9:00 jsme na ambasade, 9:35 rika urednik "prijdte v 16 hod" a nechava si pasy. v 16:00 bereme opet za kliku a svete div se do 5 min mame pasy i s vizem a ZDARMA. jen CR neplati za vizum, nevime proc, ale potesi to.

Cesta z hotelu na ambasadu trva 60-90min s 2-4 prestupy.

UFFF mame pakistancu plne zuby :-)

Nákup jízdenek v Teheránu se ukázal jako malý oríšek. Nejprve "jízdenky nejsou", pak "sit and wait", pak "jdete si pro poradové císlo" což znamenalo boj ve strkanici a odmítli jsme podstoupit, nakonec jsme strážníka, k jeho nelibosti obešli, a po 1 hodine nadávání jízdenky získali.

V Ahvázu jsme prestupovali. Místní nám rekli, že tam nic není. Meli pravdu. 2 hodiny jsme leželi ve stínu mezi silnicemi. Ale prece jsme objevili neco zajímavého. Obchod Pat&Mat, kde prodávali batužky apod.

Všude musíme chodit v dlouhých kalhotech a košily.

lide v iranu jsou "piknikari". piknukuji kdykoli a kdekoli - u vsech atrakci, v parcich, uprostred kruhace, u cest, silnic i dalnic a na dalsich moznych i nemoznych mistech. donesou si koberec, kose jidla, uvari caj a debatuji.

Ptali jsme se mladých Íránců na alkohol. Prohibited (zakázán). "Girlfriend", prohibited. Není neobvyklé, že se chlapy vodí za ruce. Jeden student nám vysvetlil, pokud holka a kluk sedí blízko sebe, muže nekdo zavolat náboženskou policii, která neštastníky odveze k výslechu. Výslech může skončit výpraskem holí.

lide v iranu maji radi turisty. asi proto, ze jich tady je malo. v metru jsme temer vzdy stredem pozornosti. ptaji se odkud jsme, jak se nam libi iran, jak se jmenujeme. mluvi se farsi+anglicky+cesky, vzdy se domluvime :-) pokud se najde nekdo anglicky znaly, jeste se zajima jak dlouho jsme v iranu a co jsme navstivili. temer kazdy nam nabizi nejakou pomoc.

neni slyset muezin (5x denne volajici k motlitbe). to nas hodne udivuje.

dopravni prostredky v teheranu jsou rozdeleny na muzskou a zenskou cast. v buse maji zeny vyhrazenu zadni polovinu a v metru prvni a posleni vagon.

penize v Iranu je veda. bankovky a oficialni menou je iransky rijal, ale lide mluvi v "tumanech" a "chomejnych". 1Chom=1000Tuman=10000IR. prodavac ukaze 3, napise 300 a chce 3000. za 300USD jsem dnes dostal 2.730.000.-rijalu, jsme v baliku :-)

zeny chodi zahalene a na hlave jen satek pres vlasy. mlade damy nejsou tak striktni. nekdy se zakryvaji pred nami, nekdy neuhnou pohledem a nakonec se i usmeji.

je tady veselo. kazdy pozna ze jsme cizinci a obcas se nas nekdo pokusi osidit. ale uz to zname :-)

volne dny jsou ctvrtek a patek.

museli jsme oprasit psani arabskych cislovek ze Syrie a zakladni slovni zasobu.

nejde vybrat penize ani platit platebni kartou Visa ci Master v celem Iranu. musime vyjit s hotovosti kterou jsme si privezli. snad to bude v Pakistanu lepsi.

Platí zde absolutní zákaz alkoholu!

V Bander Abbásu nás nepovažovali za turisty. Ptali se proc jsme prijeli a nabízeli nám práci - prodejce cigaret na promenáde.

Teploty a vlhkost v Bander Abbásu jsou neskutecné. Behem pár minut propotíme i kalhoty. Pokoj s klimatizací opouštíme jen s krajní nechutí.

Drtivá vetšina lidí v Íránu zná CR a hodne lidí dodává "Pavel Nedved".