Myanma (dříve Barma)

>Motto: Myanma - pagoda vsude kam se podivas.<

Myanma nebo Myanmar, kdo vi. Někde jsem cetl, ze 'r' pridali anglicani, aby umeli nazev vyslovit.

Vstup do Myanma byl pro nas napinavy. Zpravy se ruznily a byly spis negativni. Predne jsme museli porusit podminku 'neletet', jinak se vstoupit neda. Po zemi to jde udajne pouze z Ciny, ale pak je 'zakazane uzemi', ktere lze jen preletet.

Na letisti uz neni povinna vymena v super-nevyhodnem kurzu a vstupnni procedury probehly vcelku normalne. Do hostelu jsme se nechali premluvit dohazovacem. Pekny hostel ala Lonely Planet plny turistu. Hned za prvnim rohem byla pekna pivnice. Ta urychlila prvni pruzkum Barmy a hlavniho mesta Yangunu. Vecerni program byl dany, dokonce jsme v noci nasli i nas hostel.

Rano nas prekvapila snidane v cene. Omeleta, toasty a caj.

Myanmarske zeny maji zvlastni make-up. Z prasku ze dreva a vody delaji blato, ktere si natrou na tvare. Nekolik dni mi trvalo, nez jsem na to prestal civet.

Nedostatek cizi meny resi myanmarska vlada oteviranim se turismu. Smenit lze pouze americke dolary a obcas eura. Cerny trh je vyhodnejsi. Chteji jen zcela nove nepouzite bankovky. I prehnuti muze byt problem. Velky zajem je o sto dolarovky, na mensi hodnoty je horsi kurz. V zemi neni bankomat a nikde nelze platit kartou. Kazdy si musi dovest hotovost. Pozor, serii BC si udajne padelala sama Barma a proto tyto bankovky nechteji. Take jsme slyseli o potizich s rokem 2004. No uzili jsme si dost zabavy.

Jeste o penezich. Po cele Barme jsou oficialne dvoji ceny. Pro cizince 'samozrejme' nekolikanasobne vyssi. A kazdy se nas pokousil osidit. Pritom se tvari spokojene, jako by vykonali obcanskou povinnost.

Pres chudobu lidi jsou palace fantasticke. Shwedagon pagoda v Yangunu je zlata. Nic podobneho jsem nevidel. V Baganu jsou zase pagody male, velke, bile, cihlove, pozlacene, stare i opravene. Palac v Mandalay s vodnim prikopem ma ctvercovy pudorys o strane 2 km. Pouze jedna brana ze 4 je vstupni :-)

Pri solovem nocnim toulani po Yangunu ke mne prisel zebrak. 'Dej mi penize.' Vyjmecne jsem zalovil v kapsach a podal mu par drobnych. Nastvane odmitl a rekl si o 1000 kyat (cca 1 USD). Nedostal nic.

Auta jezdi vpravo, ale rizeni maji na obou stanach. Podle puvodu auta. Technicky stav je spatny. Opravy busu nebyly pri jizde vyjimkou. Jednou bus opravovali nekolikrat celou noc a nakonec zavolali pro jiny. V busech se jen sedi. Treba v ulicce na zrni to je i pohodlne. Na rozdil od drncani na hromade drivi.

Prekvapil me kluk v hotelu v Kinpun. Zeptal se odkud jsme a po kratkem vahani se zeptal, zda je 'robot' ceske slovo.

V Baganu jsme si pujcili kola a objizdeli pagody. Je jich skutecne mnoho. Zajeli jsme take daleko mimo turistickou oblast. Na myanmarske vesnici panuje Doba zelezna. Lide si musi nastroje vyrobit sami, nebo oddrit praci rukama. Nejbeznejsim materialem je drevo obcas kus zeleza.

Pres vsechno napsane vyse, jsou barmanci mili a pratelssti.

Vanoce jsme stravili u jezera Inla lake. Rybari drzi padlo v ruce, stoji na jedne noze a druhou padluji. Vecer byly restaurace plne turistu. Nasli jsme volny stul a objednali rybu s bramborovym salatem. Skutecne to tak chutnalo.

Jelikoz je Barma plna 'zakazanych uzemi', je vlastne je jen nekolik moznych tras po zemi. A tak se potkavate se stejnymi turisty.

O chunte v Barme nic zajimaveho. Ikdyz jsme posileni alkoholem hulakali v centru mesta o revoluci. V zakazanych uzemich jsou pry veznice a pracovni tabory. Ale pri pohledu z letadla tam neni nic, zadne silnice, cesty, mesta,vesnice, ani samotny dum.

Puvodni plan opustit Myanma po zemi take malinko nevysel. Na urade Miniterstva turismu Barmy nam rekli, ze lze prejit hranici do Thajska, ale musime tam letet pred zakazane uzemi. Koupili jsme vnitrostatni letenku do Tachilek. 2 tydny jsme cestovali po Barme a pak prileteli do hranicniho mesta. 27.12. ani 28.12. nam odmitli dat vystupni razitko. Na vsechno rikali "no", ale nesmali se jako na indicko-bangladesske hranici. Myanma se rozhadala s Thajskem a zmenili hranicni rezim. Thajci nas bez razitka nechteli vpustit. Pry 1.10. zmenili hranicni rezim na vojensky. Ale chodilo tam asi 100 lidi za hodinu, mohli jen z mesta do mesta, jen my jsme nesmeli. Pekne nasiraci.

Na pomoc českého zastoupení v oblasti (Bangkoku) jsme moc nespoléhali. To byla chyba.

Meli jsme poslednich 20 USD a nebyla moznost vybrat penize. Planovali jsme vyber z ATM v Thajsku. Uplatky nepomohli, zato me nechali ilegalne prejit hranici pro vyber z bankomatu, abychom si mohli koupit zpatecni letenku. Leteli jsme zpet do hlavniho mesta a za par dni do Thajska.

Do Bangkoku jsme prileteli 31.12. rano. No co uz.