Indonésie

Do Indonesie jsme pripluli ze Singapuru. Lide na Batamu vidi Singapur, vedi o zivote tam a vedi, ze nikdy nebudou mit sanci se tam alespon podivat. Drtiva vetsina neopusti svuj ostrov. To plati pro vestinu indonesanu i na ostanich ostrovech.

Priroda Indonesii nadeluje bohate. Na jedne strane v mori delfini, zraloci, zelvy, barevny svet a mnoho dalsiho, na suchu sopky, varani, vodni buvoly atd. Na strane druhe zemetreseni, zaplavy, tsunami spolu s potapejicimi se trajekty a padajicimi letadly.

Nevim co proniklo do zprav v CR. Za mesic, co jsme tady, byly dva pady letadla, nekolik zemetreseni (jedno male jsme sami pocitili), zaplavy a potopena lod. Horici lod jsme jeli zachranovat cestou na Javu. Co slo zachranit, bylo jiz zachraneno. Ale pribeh lodi ma pokracovani. Lod dotahli do pristavu, kde vysetrovatele a novinari zkoumali lod. Ta se i s nimi potopila a nekolik dalsich lidi tak zahynulo.

Lide jsou chudi, ale vsichni velmi pratelsti. Indonesane jsou milovnici sachu a karet.

Pri cekani az se naplni bemo (mistni mikrobus) si s nami zacal povidat kolemjdouci. Rozloucil se slovy 'Potkame se v nebi'.

Na Floresu (vychodni cast Indonesie) je mestecko Ende. To je skutecny konec sveta. Lide si nas prohlizi jako vzacnost a mych 191cm v nich budi nefalsovane veseli. Nejvyssi muzi mi jsou po ramena.

Dal uz je jen Papua. To je zapomenuta cast sveta. Ani lide ze sousednich ostrovu nevedi co tam je a kdo tam zije. Na Bali jsme sledovali v TV dokument o Papua a mistni se hadali, ze to neni Indonesie.

S rostouci vzdalenosti od hlavniho mesta Jakarty na Jave klesa dulezitost casu. Lod z Floresu na Timor prijela o den pozdeji, protoze pozde vyjela uz pred 2 dny z Bimy. Na Bali jsme cekali 2 dny na ferry kvuli vlnam na Lomboku. Normalne jezdi kazde 2 hodiny.