Antarktida

Po nekonečném přesedání, přestupování, plných autobusech a kličkování po jihu Patagonie jsem konečně v Ushuaia (Argentina). Cesta z Puerto Montt (Chile) nebyla busem rychlejší než lodí (4 dny) a možná ani levnější.

Na Antartica Informacich dostávám seznam 14 kanceláří, které nabízejí cesty na Antarktidu. Lodí prý jezdí hodně, ale já dostávám nabídky jen asi na 3-4 lodě. Po několika letech klidného cestování se v listopadu 2007 jedna loď potopila (všechny lidi se podařilo zachránit) a dvě další měly potíže. Díky těmto skutečnostem (zrušené cesty zaplnily volná místa ostatích společností) a poklesu US dolaru neklesají výrazně ceny výletů.

Cena "last minute" je 4000 USD za expediční cestu na 10 dní. Letošní normální cena je 5200 a více. Před týden prý byla last minute cena 3100. Nyní už je vyprodáno i několik cest na příští sezónu. Cena už neklesla v žádné kanceláři.

Na lodi je 64 pasažérů + 8 tým + 34 posádka. Loď "Polaris" je ruská včetně posádky (procvičil jsem ruštinu). Cca 520 námořních mil (~1000 km) jedeme 3 noci a 2 dny. "Jen" 20% lidí padlo pod tíhou mořské nemoci, a to prý máme štěstí na dobré počasí. Loď se kymácí tak, že k chůzi jsou potřeba i ruce.

Večer druhého dne kapitán vyhlašuje soutěž o první ledovec. První "landing"=vylodění se o den odkládá kvůli silnému větru (přes 100km/h). Pro landing se používají speciální gumové čluny Zodiac. Nezbyné vybavení pro Antarktidu jsou holínky, nepromokavé kalhoty a bunda. Hodí se teplé oblečení plus rukavice a čepice. Letní teploty jsou okolo 0˚C, ale silný vítr dělá zimu mnohem větší. (vybavení lze půjčit v Ushuaia)

Pátý den konečně poprvé landing za 60˚ jižní šířky. Počasí na Gourdin Island je mlžné a ze Zodiaců vystupujeme mezi kusy ledu. Tučňáci, lachtani a další jsou nečeknou návštěvou překvapeni. Odpolední landing je konečně výstup na kontinent. Brown Bluff je hnědé skalisko tyčící se do výšky nad bílým ledovcem a modrým mořem. Minitrečík na morénu ledovce je parádní. Můj první trek v holinách :-) Podvečerní projížďka na člunech mezi ledovci také stojí za to. Další 2 dny probíhají v podobném rytmu. Navštěvujeme kráter sopky, starou opuštěnou velrybářskou osadu, bývalou britskou polární základnu a koupeme se v ledové vodě Whalers Bay. Za plavce se počítá ten kdo si namočí i hlavu. Návštěva brazilské polární stanice je zpestření hlavně pro obyvatele stanice.

Zajímavé je zavřít oči a vnímat zvuky a vůně. Křik mladých tučňáků dožadujících se potravy, funění lachtanů, šumění ledové tříště nebo srážky kusů ledu, někdy je slyšet letící ptáky. Jindy je hrobové ticho a občas zahučí vítr. Vůně nedokážu popsat, ale například smrad trusu tučňáků je na poprvé velmi výrazný.

Antarktida je bomba!!! Obrovská, klidná, tichá, ledová. A drahá.

Původní prodávaná teoretická trasa vede až na hranici polárního kruhu. Vždy s dodatkem, že záleží na počasí. Naše cesta se k polárnímu kruhu ani nepřiblížila. Myslím, že jsme měli štěstí za jeden landing na kontinent. Ostatní návštěvy Antarktidy se odehrávaly na blízkých ostrovech. Rodíl se pozná pouze na mapě.

Obecně se ke zvířatům nesmí přistupovat na vzdálenost menší než 5 metrů a pokud jsou přítomostí člověka neklidní i více. Zejména tučňáci byli hodně překvapení množstvím lidí na pláži při svém návratu z moře a možná si mysleli, že si spletli pláž. Jiní zase naopak byli zvědaví na dvounožce a někteří odvážlivci přicházeli na dosah ruky. Z ochraných důvodů je nutné očistit obuv a oblečení před vstupem na souš a totéž při návraru. Ochrana se týká přenosu rostlin a semen mezi ostrovy. Ochrana Antarktidy jde tak daleko, že si na souši nelze ani odskočit "na malou".

Na lodi je "tým" tvořený vedoucím, asistentem, biologem, ornitologem, historikem, doktorem, správcem člunů a zástupcem provozovatele. Přednášky o Antarktidě jsou na různá témata a zajímavé. Zejména historie je fascinující. Nevím co vedlo lidi do míst tolik nevhodných pro život. Neumím si představit několik měsíců po tmě za silného větru a teplotách mínus 70˚C s dnešním vybavením, natož v roce 1910. Další o životě pod vodou nebo vyhynulém tučňákovi vysokém 6 stop (180cm). Smutným faktem je presentovaný odstrašující příklad české jachty, která v roce 2007 připlula k antarktickým břehům a dělala tam svinčík. V tu chvili jsem se k češství moc nehlásil.

Návštěva Antarktidy byla krátká, ale nelituji. Už jsem pár míst světa viděl a žádné se Antarktidě nepodobá.